PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Landeho v pořadí druhý koncert na Chmelnici byl na rozdíl od zastávky ve Zlíně stylově zahájen dobře známým revival duem WHITESNAKE. Energie sice nemohla jemná akustická show nabídnout zrovna přehršel, ale jako příjemné zavzpomínání na doby zrození hard rocku fungovala bezchybně. Je to konec konců i samotný Lande, kterého odkaz „párplů“, „urijášů“ a „wajtsnejků“ katapultoval tam, kde je dnes: do slušně naplněného „Exitu“.
Mistr a spol. nastoupili krátce před půl devátou a neponechali nic náhodě. Pecky jako „Road Of The Cross“, „Shadow People“ a „Below“ odehráli na plné obrátky, ale ouha! Kde zůstalo publikum? Přes relativně hojný počet lidí všech věkových kategorií zamrzl počet pařivých hrozičů na naprostém koncertním minimu a já se musím ptát, čím to asi tak bude? Opravdu by mě zajímalo, kolik vlastně lidí přišlo na JORN a kolik na Landeho. Zdá se totiž, že na koncerty JORN chodí v masové účasti lidé milující AVANTASII, AYREON, ARK, BEYOND TWILIGHT... (zbytek abecedy si, prosím, doplňte sami), ale samotnou tvorbu JORN znají jen pramálo. A upřímně, nelze se jim moc divit. Přes zainteresovaný výkon kapely, perfektně našlápnutý zpěv a teatrální gesta rockového Káji Gotta moc důvodů k jásotu nebylo. Je škoda, že kapela nehrála například něco z prvních dvou řadových desek. Věřím, že konkrétně skladby ze „Starfire“ by dokázaly mdlý výběr z posledních alb určitě dobře oživit, stejně jako přizvání schopného klávesisty, který by dřevitý sound kapely vkusně zabarvil. A klidně by mohl varhanit i na hammondky. Koncertní podoba JORN by však podle mého názoru víc než cokoli jiného potřebovala opravdu silné skladby. Je sice hezké, že leader Lande podrží band neoddiskutovatelně skvělým zpěvem, ale průměrnou tvorbu kapely samotné tím bohužel nespasí. Což bylo velmi dobře znát během závěrečné „War Of The World“. Ta byla vším, čím zbytek koncertu nebyl. Dokonale vygradovanou hard rockovou hymnou, kdy publikum konečně ožilo a mohutným sborem doslova dotlačilo překvapenou, dojatě vypadající kapelu do takřka desetiminutové jam session, kdy Lande toho večera podruhé vzdal nehynoucí hold svému hrdinovi z největšího - Diovi. Tak výborný závěr jinak plochého koncertu bych opravdu nečekal.
Nadšení fanoušků doslova obléhajících dveře ze zákulisí nakonec tedy neznalo mezí, z čehož se dá usuzovat, že se koncert přece jen povedl. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že to mohlo být ještě o hodně lepší. Stačilo by jen málo. Dobré písničky.
Setlist:
Road Of The Cross
Shadow People
Below
We Brought The Angels Down
Stormcrow
Spirit Black
Rock And Roll Angel
The Inner Road
Man Of The Dark
Blacksong
Tungur Knivur
Devilbird
Soul Of The Wind
Are You Ready
Song For Ronnie James
War Of The World/Man On The Silver Mountain
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.